|
Č.d. 8
Domek tento postaven jest v místech, kde kdysi býval panský ovčín.
V matrikách přichází o něm zmínka v r.1772. Tenkrát v něm bydlil
Jakub Procházka, ovčák. Nynějším majitelem jest Járka z Davle.
Č.d. 9
Stojí též na místě starého ovčína a byl vystavěn již r.1770.
Tehdy v něm provozoval živnost pekařskou František Petrán. Též v
něm bydlili koláři a bednáři. 1785 Matěj Štolba, bednář, 1792 Matěj
Podaný, bednář, 1794 Jan Buryán, bednář. Nynější majitel Čeněk Vlašek,
jenž tam po nějaký čas prováděl řeznictví a uzenářství.
Č.d. 17
Povstalo ze statku č.16 a to z tak zvaného podsedku, kdy
hospodář si pro sebe neb pro své děti vystavěl v blízkosti malý domeček.
Koncem stol. XVII. patřil rodině Řezníčkově. Po Řezníčkovi
se stal majitelem Štěpán Kotnauer, mistr obuvnický, jenž otevřel
v něm kupecký obchod a vinárnu. V r.1871 byla tam otevřena
pošta, když se stal Kotnauer prvním poštmistrem. Po něm koupil
dům řeznický mistr Josef Guth a nyní patří jeho manželce Žofii,
jež tam otevřela obchod se střižným zbožím.
Č.d. 18. Pastouška.
Uvádí se v urbáři již v r.1660. Původně stávala mezi č.17 a 20. Byla to dřevěná budova, již
obývali polní hlídači, jimž se tehdy říkalo polní mistři, pak slouha a jeho pomocník pasáček. Za
starých dob slouha ráno zatroubil, vyháněl dobytek na pastvu a v poledne z pastvy domů.
Odpoledne se to opakovalo. V pastoušce byl chován obecní býk a kanec. Ve starodávné pastušině
se vystřídala celá řada slouhů až do r.1827, kdy shořela a v oněch místech již více nebyla
postavena, nýbrž na tak zv. drahách, kde dosud stojí.
Dnes se jmenuje chudobinec.
Č.d. 22
Tento domek pozdějšího původu patřil kdysi Václavu Šimkovi, sousedu z Dobřichovic, jenž jej
pronajímal řemeslníkům. Začátkem stol. XIX. bydlil v něm krupař Buchar. R.1858 koupil jej
Burger, pekař z Mořiny, znamenitý houslista. V r.1931 byl domek zbořen a vystavěn znovu.
Č.d. 23.
Starý dům, jenž patřil krejčímu Farníkovi /Fürnikovi/, jehož potomci přes sto let provozovali v
něm živnost krejčovskou. R.1756 měl Farnik kousek kopaniny pod 2 věrtele.
V tomto domě se narodil r.1769 Václav Farnik, jenž jako hoch se učil hře na piano, housle a
zpěvu. Dvanáctiletý Farnik se dostal za vokalistu /zpěváčka/ do Prahy ke křižovníkům a pobyl tam
do svého 17. roku. Potom se vzdělával ve hře na hoboj a klarinet a dovedl to vlastními studiemi a
pozorováním dobrých mistrů tak daleko, že byl jedním z nejpřednějších virtuosů. R.1799 vstoupil
jako koncertní mistr do služeb hraběte Pachty, pak se stal prvním klarinetistou ve stavovském
divadle, a professorem téhož nástroje na pražském konservatoři hudby, kde mnoho výborných
klarinetistů vzdělal. Pamětníci jeho mluví s nadšením o jeho výborném tonu. Zemřel dne 30.
listopadu 1838.
V r. 1860 dostal se dům koupí do rodiny Krausovy, obchodníků s obilím. R.1930 otevřela tam
občanská záložna v Berouně filiálku a roku 1931 dne 27.VI. sociálně-demokratický konsum
"Rovnost".
Č.26. Viz popis statku č.25
Č.31.
Starodávný domek na drahách, který v XVII. stol. obýval zedník Kořínek, mistr kolář Řezníček,
sedlář Bartl. Nyní náleží rodině Petránově. Při veliké povodni r.1784 byl z velké části stržen
vodou.
č.32.
Zmínka se činí v stol. XVIII., kdy domek obýval Jakub Šplíchal, košíkář, pak Řezníček, jehož dcera
si vzala tesaře Krotila. Domek dvakrát vyhořel, jednou 1712 a po druhé při požáru zámku 1779,
kdy byl již valně sešlý. Při povodni r.1784 byla celá chaloupka stržena vodou. Říkalo se tam u
Šplíchalů u vody. Patří rodině Krotilově.
č.34
Se připomíná koncem stol. XVII. Bydlil tam provazník Josef Šimek, po němž dlouhá léta
provozoval provaznictví Václav Lambert. Po něm přešel v majetek Františka Sadeckého, jenž
býval po 25 let listonošem. Při velké povodni r.1872 byl vodou stržen a nákladem státu znovu
vystavěn. Patří rodině Balounově.
č.35.
V tomto domku bydlili ode dávna sedláři Řezníček a Roztočil. Roztočil, dobrý hudebník /violista/
se odstěhoval v r.1922 k své provdané dceři na Mořinku. R.1927 koupil domek Karel Mayer z
Hor. Černošic a zařídil v něm řeznictví a uzenářství.
č.36.
Majitelé se často střídali. V stol. XVIII. byli majitelé Josef Kotnauer, Tomáš Hrdle, Jan Holub,
1829 Hynek Michláč, jenž tam otevřel kupecký obchod, 1866 Josef Holý, dále Eliáš Kraus,
obchodník obilím, a poslední Antonín Rozsypal prodal jej r.1926 Karlu Mayerovi, řezníku a
uzenáři, jenž jej opravil a přeměnil v řeznický krám.
č.38.
Prastarý domek se starými původními chlévy, jenž v stol. XVII. patřil rodině Košnářově a v němž
po dvě století provozovali Košnářové obuvnictví. Později přikoupili sobě i polnosti a pozvedli
domek na čtvrtnickou chalupu. Před chalupou stával starý ořech "Křapák" jenž dával znamenité
ovoce. Po Košnárovi ujal chalupu Ant. Rozsypal, rolník a povozník. Roku 1926 vystavěl Ant.
Rozsypal novou stodolu a ochrannou zeď proti velké vodě.
č. 39.
Bývalá přívoznická chaloupka, nyní mýtný domek a vězení.
Tuto chalupu vystavěl v r.1576 tesař Melichar a nebyl za ni ničeho dlužen. R.1591 v outerní den po
sv. Haštalu za převorování ctihodného kněze Baltazara Heinfriedla, koupil sobě chalupu k
vlastnímu držení a dědičnému užívání od Melichara tesaře, jakž jí sám od starodávna v držení byl,
Jakub Hanzlíček za 40 kop míš. R.1595 koupil sobě chalupu v pondělí po Třech králích Jíra
Rzieznik za 43 kop míš. Ve válce třicetileté Jíra zmizel a chalupa se dostala nápadem vrchnosti,
od kteréž ji koupil 1622 za 24 kop a zouplna zaplatil Šimon Hanzlíček. V r.1660 ji ještě držel. Ke
konci stol. XVII. byl na ní nový hospodář Jan Hořalka, Voršila jeho žena a syn Jan, kteříž všichni
zemřeli, tak že chalupa zase změnila hospodáře a tím se stal Jan Andrýsek a žena Alžběta.
Andrýskův syn zahynul na vojně a chalupa střídala často hospodáře. V stol. XVIII. byli to Mareš,
Sýkora, Šplíchal. V r.1779 při požáru zámku shořela. Bydlili v ní přívozníci a rybáři.
V r.1850 byl přívozníkem František Holcát......
Starý Holcát, muž sluncem do hněda opálený, vrásčité tváře a neholeného vousu, měl ve zvyku,
když vstoupili velcí lidé na loď, bez zvláštní příčiny zvolati: "jděme na druhou", čímž přinutil
všechny, aby z lodi vystoupili a šli na loď druhou. Od přívozu se nic neplatilo, jen cizí lidé,
domácí platili paušál, chudí se převáželi zdarma. Od přívozu se platíval 1 kr, od trakaře 2 kr, od
kusu dobytka 2-3 od vozu 5-10 kr. Vedl-li někdo krávu, nebyla tato brána do lodi, nýbrž jen
průvodčí a kráva musila na provaze jsouc držána přebroditi, neb přeplavati. Holcát měl najatý
přívoz od obce, bydlil v přívoznickém domku, před nímž byla malá zelinářská zahrádka. Posledním
přívozníkem byl Kouša, jenž převážel až do vybudování nového mostu. Přívozník se také zabýval
lovením ryb do sítí, sakku či patlů, vrží, proutěných košů, na udice i na provázky. Ryby se
prodávaly od oka aneb na váhu. Ještě dnes má Berounka hojnost ryb, zejména štik, parem, bělic,
boleňů i ouhořů. Rybář z povolání zde
nesídlí a rybolov jest pronajat rybářskému klubu z Prahy a majiteli elektrárny Karlu Havlíkovi.
Č. 40 Škola. Viz všeobecnou část.
Č. 46.
Domek v Karlíku, v němž kdysi bydleli cihláři, též i karlický hajný. R.1773 se připomíná Jiří
Dobrota, hajný. Cihlář Tadeáš Holub, 1801 Martin Jaroušek. Po nějaký čas patří domek Václavu
Mynaříkovi, invalidovi, po něm byl majitelem Jan Hrdý, 1860 Václav Špírek, František Skopový,
nyní zedník Lebl.
Č. 47
Jest stejného stáří s předešlým. Bydlil v něm r.1770 Matěj Kocour, podruh, Jan Svítil, podruh,
1812 Václav Horák, krejčí, 1816 byl majitelem Karel Novotný, 1826 Jan Vejvoda, tesař, 1880
František Straširybka, domkář a tesař.
Č. 48.
Kolem r.1772 obýval domek Martin Kos, 1783 Vojtěch Kos, invalida voják od regimentu
Kallerberg, 1815 Václav Mynařík, 1829 František Veselý, domkář, 1832 Matěj Nejtek, 1852
Václav Nejtek, 1876 František Procházka, nyní J. Smrt.
Č.49.
Zmíněn jest v r.1771, kdy jej obýval krejčí Jan Šindelář, 1806 Josef Regnyš, po něm Kocourek,
Lampýr. Nyní patří Heleně Koníčkové, vdově po karlickém mlynáři.
Č. 50. Mlýn v Karlíku, zvaný též pod Karlíkem.
Léta Páně 1585 prodal Matěj, mlynář svůj mlýn pod Karlíkem i chalupu, kterou byl koupil od
Kmocháně, někdy mlynáře dobřichovického za 270 kop míš. Matěj Královskému. Od Matěje
Královského koupil mlýn v r.1588 Matěj Stejskal. Přídavky, které s mlýnem obdržel, byly: 1
voškrt, 1 špic, 1 kleště, 1 sochor, 1 palice, 1 věrtel, 2 pytlíky, 4 slepice, 1 kohout, 1 hrnec v
kamnech, stůl a co hřebem přibito za 300 kop míš. R.1600 zemřel Matěj Stejskal a vdova po něm
Regina vzala sobě za mocného hospodáře Václava Bylanského, s nímž i později i sňatek manželský
uzavřela. Tenkráte již neměl mlýn žádných orných dědin. Leta 1615 ve čtvrtek po sv. Prokopu stal
se dobrovolný freymark mezi arcibiskupem a velmistrem Janem Loheliusem /1612-1622/ a
mlynářem Václavem Bylanským na ten způsob, že mlynář proměnil svůj mlýn pod Karlíkem za
mlýn slující Hora u vsi Slivence při mramorové skále. Mlýn Horovský měl dvě moučná kola a 2 a
půl strych dědin orných. Tou změnou připadl mlýn v Karlíku řádu.Když v r.1619 čeští stavové
odňali majetek řádový a dali jej v zástavu Jindřichu hraběti z Turnu, prodala hraběnka Turnová
karlický mlýn za 200 kop míš. Po zrušeném záboru byl mlýn řádu navrácen. R.1683 byl mlynářem
Mikuláš a jeho žena Rozýna. V XVIII. stol. dosedla na mlýn rodina Dobrotova a udržela se na něm
přes sto roků. Kolem r.1800, kdy řád byl nucen mnohé statky prodati, došlo i na karlický mlýn.
Koupil jej Ferdinand Schőnbek, po něm Brodecký, Alois Koníček, jenž prodal mlýn Veselíkovi.
Poslední majitel mlýn opravil, rozšířil a opatřil motorovým pohonem.
|